Úplnou náhodou jsem narazila na poslední volné místo v kurzu s Oldou Novákem, zaměřeném na mladé koně a obsedání. Vzhledem k tomu, že Belliska splňuje obě podmínky - je mladý kůň, a je obsedaná, nebylo proč váhat. Zároveň jsme ale také řešili ošemetný problém - strach z jezdce, po pádu její malé jezdkyně. Belliska se lekla, uskočila a její malá jezdkyně spadla dolů. Cestou dolu ji zřejmě někde kopla, zmáčkla nebo praštila. Vzhledem k tomu, že nemám příliš mnoho zkušeností v tomto ohledu, rozhodla jsem se to řešit s někým, kdo tomu lépe rozumí.

Hned po příjezdu jsme poněkud vyvedli všechny z míry, když jsem Bellisku vyložila a vedla do výběhu. Všichni účastníci byli jak uvytržení. A nejen ti. Místní koně získali doživotní zážitek, protože nikdy nic tak malého neviděli. Bylo super, že člověk také mohl vidět, jak Olda pracuje s koňmi ostatních. Poučit se z problémů jiných, tak aby se jim mohl vyvarovat. Asi jako čtvrtý nebo pátý kůň přišla na řadu Belliska. Olda moc nevěřil svým očím a ptal se mne jestli to opravdu myslím vážně? Ano, myslím! A tak se pustil do práce. Během půl hodiny dokázal s Belliskou pokroků. Chválil především její inteligenci a vnímavost. Zárověň ale upozorňoval, že s poníkem těchto rozměrů je mnohdy úplně jiná práce než s velkým koněm. Musela jsem opět uznat, že pokud člověk ví, jak na to, pak je prostě práce výrazně jednodušší.

Z kurzu jsme odjížděly nabity pozitivní energií a začali pracovat na nových zkušenostech. Věříme, že do budoucna bude vše tak jak má být.